Boříš nebo tvoříš?

Shybu zdar a na hrazdě zvláště.

 

Následující text se ani zdaleka nebude zabývat stavebnictvím, alespoň ne v přímém slova smyslu. Principiálně nám půjde o to, co vždycky - tréninkovou dlouhověkost a rozvoj.

 

Hodně se teď také budeme snažit promlouvat k dospělejším, zralejším mužům a ženám, v podstatě bez ohledu na to, na jaké silové či vytrvalostní úrovni se nacházejí. Rozeberme si několik smyšlených, avšak na skutečnosti založených případů:

 

Znáš to. Na hrazdu se dostaneš tak jednou za 4 dny a máš neodolatelnou potřebu se na hrazdě totálně zničit. A tím myslím se úplně zbořit. Chceš od hrazdy odcházet tak rozbitý, že nezvedneš ruce, když si ve sprše utíráš hlavu, dostáváš křeče do bicepsů. Pokud jedeš autem, pažemi zatáčíš, ale volant se netočí, protože ani nemáš dost sil ho držet. Ani si nesundáš triko. Další 3-4 dny budeš mít rozsekané ruce, záda nejspíš i břicho. Na další trénink ještě asi ani nebudeš zregenerovaný a uděláš totéž.

 

Celé to všechno jen proto, že Tě ego nutí kompenzovat prodlevy mezi tréninkovými jednotkami brutalitou, absolutní vyčerpáním, rozbitím všech struktur, a jakkoli je následná bolest obecně nepříjemná, naučil ses ji milovat, zbožňuješ ji. Je to manifestace Tvého nasazení, Tvé vůle tvrdě dřít a pravidelně posouvat své limity.

 

Cvičíš takto už roky, nejspíš máš i pár chronických bolístek, šlachy zlobí a především - už léta se nikam neposouváš, letmý nárůst výkonnosti rychle opadne a jdeš jedním krokem kupředu, ale dvěma zpátky.

 

Totéž v bledě modrém, ale v jiné fázi lze často vidět u začátečníků. Hlavně jet bomby!! V takovém případě mu navíc pomáhá ještě i celkem solidní schopnost regenerace a především raketový růst výkonnosti. Ten ale stejně dříve či později opadne a makáč se ocitne v kruhu ničení se - stane se výše popsaným prvním případem.

 

Co nejvíc se zbořit, protože intenzita je klíč k růstu!!  Toto tvrzení není vůbec lživé. Lživá je představa lidí o intenzitě.

 

Intenzita neznamená jet každou sérii na max.

Intenzita neznamená pokračovat ještě 45 minut poté, co ti vystřelují ,,jehly” do svalů.

Intenzita neznamená jet stovky a tisíce opakování bez postupného několikaleté progrese až na podobnou úroveň.

 

Možná si chceš zkusit trénink shybů a kliků of Zefa, Stipkeho, východoevropských mutantů nebo někoho z českých borců, ale musíš si uvědomit, že oni k tomuto došli zdlouhavou a trnitou cestou postupného a komplexního rozvoje, začali hodně mladí, vše tomu podřídili, takže měli podmínky, o nichž si můžeš nechat zdát. Navíc mají jisté fyzické předpoklady, které mohou být na hony vzdálené Tvým! Klidně si takovou demolici zkus, ale nedělej to furt dokola a hlavně si uvědom, že pro ně to není demolice ale rutinní conditioning. Například 5MD - 5 minute drill je fantastická zbraň, ale nemůžeš je jet po třech denně půl roku v kuse! 

 

Abychom si rozuměli, tréninkové masakry, pokud trvají nanejvýš pár týdnů a jsou doprovázeny kvalitní regenerací a následovány obdobími odpočinkových tréninků, mohou být užitečné. Ale jakmile se chytneš do pasti věčného sebemrskačství na hrazdě.

 

Trénink je jako výuka. Pravidelné opakování v objemu nanejvýš letmo se dotýkajícím Tvých limitů posouvá nejdéle a nejdál.

Lehčí trénink NENÍ slabost.

Selhání si nechej na poslední sérii, s vahou/obtížností, kterou máš POD KONTROLOU.

Hlavně nedělej maximálky každý trénink. Tím spíše ne v každé sérii.

Stimuluj tělo, klaď mu výzvy, sáhni si na hranici, ale dej si zatraceně pozor, abys ji nepřekračoval moc často.

 

Tímto fenoménem ničení se jsou zejména lidé, kteří bojují s vnitřními démony, mají za sebou těžké prožitky, tragédie. Nebo ještě hůře, jsou jim stále vystaveni. Fyzický trénink je skvělým nástrojem k vyčištění hlavy, odstranění stresu, alespoň krátkodobě, ale o to větší je nebezpečí, že se to zvrhne v sebemrskačskou seanci. Dar se stává trestem.

 

Je bezesporu skvělý pocit se z všeho marasmu vysvobodit absolutní likvidací sebe sama.. vím, o čem mluvím. Ale řekni sám, není to skoro totéž, jako se do mrtva opít nebo ještě něco horšího? Dlouhodobý dopad je negativní.

 

Věř mi, že mnohem více a ve všech ohledech Ti pomůže, mnohem víc vytěžíš z toho, když se nebudeš po tréninku cítit jako kus hovna a když se ráno probudíš s energií, ne svalovými křečemi a doslova nechutí žít. Když se budeš sice pomalu, ale pravidelně posouvat, sílit, růst. Když Tvůj trénink nebude oltářem obětování se, ale úcty a víry v sebe samého.

 

Protože vlastní rozvoj a pokrok je tou největší odměnou a démony zastrašíš jen tím, že půjdeš nahoru!

 

Protože nechceš bořit, ale tvořit!!