Může být motivace nebezpečná?

Všeho s mírou, říká se. Netýká se to tak docela samotné motivace, té je třeba mít stále dost, ale motivace plodí ambice, a nejen to. 

Přefukuje je. Ambice musí být vždy v souladu s možnostmi, potenciálem. Motivace máme po ruce tolik, že bychom mohli celé dny jen sledovat další a další videa všech velikánů dneška i minulosti, číst jejich články, knihy, sledovat stále další a další fantastické atlety. Kdo na hrazdě a bradlech začínal před nějakými 7 lety, pamatuje, že videí s kalistenikou vskutku nebylo mnoho. Tato minulost však má s dneškem společné mnoho. 


Zde cituji Zefa Zakaveliho, kmotra celé scény, který mi tento vzkaz zaslal do komentáře k fotce, kde vzdávám hold těm osobnostem, které mě motivovaly na cestě zpět po problémech s páteří. Zef řekl:

,,Always remember to work smarter then harder, these videos just displays the results of years figuring out what works best for us,never judge yourself by another man's progress. Compete against your yesterday and make everyday a fight for your championship.”

Přeloženo zhruba takto: ,,Navždy si zapamatuj - pracuj víc chytře než tvrdě. Tato videa (tím myslel právě příspěvky legend - pozn.aut.) pouze ukazují výsledky dlouholeté snahy přijít na to, co nejlépe funguje pro každého jednotlivce, nikdy se nesrovnávej s progresem druhého. Soupeř proti svému včerejšímu Já a učiň každý den bojem za vlastní mistrovství.”


Pro kluka začátečníka, zavaleného tunami dokonalých muscle-upů, nekonečnými sety a ohromujícími ciframi z weighted, není nic větší hrozbou než ztráta pokory a agresivní přemrštěná ambice. Z toho může pramenit spousta problémů, vždyť jak je prosté nechat se unést záběrem a jít si to zkusit! Člověk snadno zapomene, že na videích vidí pouze elitu, která do svého progresu investovala tisíce hodin práce, stejně mistr každého jiného oboru lidské činnosti.

 

Tato stať samozřejmě navazuje na předchozí, zejména tu o zranění. Vím, co říkám, sám jsem si přivodil jedno těžší a více lehkých zranění jen kvůli tomu, že jsem v začátcích přeskakoval jednotlivé fáze učení prvků a získávání síly, následky toho hlavní zranění - ramena, pociťuji dodnes. To vše způsobeno přehnanou ctižádostí. Jak myslíte, že se to stalo? Viděl jsem ,,move”, a po cestě na zastávku skočil na ,,klepáč” a zkusil ho. Prásk, bolest, půl roku omezení.

Dej všemu svůj čas, pro trénink to platí dvojnásob. Přestože cesta výše může někomu připadat monotónní - protože ona taková je, jen nekonečné opakování je cestou k dokonalosti, může být zdlouhavá, řekneš si, dám to dříve, posunu se rychleji, právě proto musíš vždy myslet na to, že trénink není závod. A dokonce i když sám se sebu soupeříš, nezávodíš se sebou, protože regeneraci neuspěcháš, tu má každý jinou, stejně jako silový či vytrvalostní potenciál, pohyblivost kloubů atd.


Zopakujme si, co řekl Zef: dlouholetá snaha přijít na to, co vyhovuje každému zvlášť. Na to, abys poznal sebe, musíš sledovat a učit se o sobě, ne napodobovat modly. Totéž platí, chceš-li růst. Dlouhá léta postupu po krůčcích. Čím menší je krůček, tím pevnější je základna, kterou buduješ. Hrej si s detaily, nehoň se za čísly a rekordy, přijdou, až budeš připravený.

Motivační přínos osobností workoutu/kalisteniky je obrovský, ale jen do té míry, dokud inspirují - což oni chtějí. Inspirace ale není přemotivovanost.

Proto se znovu obracíme na všechny začátečníky, ale i pokročilé atlety, svou pozornost upni na dnešní trénink, ne na budoucí osobáky, protože právě dnes na ně zakládáš. Krok za krokem, trénink za tréninkem, vracej se, zdokonaluj. I střední či lehký trénink Tě posouvá výš.

 

Vystav chrám síly tak, aby stál po desetiletí.