Na kávu s Ranjitem - Strength and Skills podcast

Shybu zdar. 

 

Téma je pro dnešek jasné. Strength and Skills Podcast. Epizoda 23. 

 

,,Coffee with Ranj” (odkaz na originál rozhovoru

Hostitelem je Nik Tibusek (IG /nik_tibu), atlet a trenér v BAR-BELL gym v Německu. Notoricky známá osobnost evropské scény, organizátor mnoha soutěží, popularizátor tzv. Hybridního tréninku, tj. kombinace kalisteniky a tréninku s volnými váhami - osou i kettlebelly - v podobě vzpírání a klasické velké trojky (mrtvý tah, dřep, bench press/shoulder press).

 

Jeho hostem je v této epizodě Ranjit Bhachu. 

 

https://www.instagram.com/ranjit_singh_bhachu_/?hl=cs

https://ranjitbhachu.com/


 

Ranjit Bhachu.

Solo Nero.

Theo Cassius. 

Lee Wade Turner.

Sai Ngo.

UK Jay. 

Miguel “Migs”

Terrol Lewis, Fred General a celý Block Workout.

A další. 

 

Tito borci již někdy před 10 lety sypali na YouTube kalisteniku v nejpřísnější podobě, coby zástupci UK scény. Original Hardhitters. Jay a Lee byli členy BarBarians, Solo a Theo spolu dodnes tvoří PnP Fitness - Push ´n´ Pull, malou tělocvičnu v Londýně, kde se rodí další a další monstra. 

 

Většina těchto borců pochází z chudších poměrů, a trénink pro ně byl vším, co měli. Hrazda byla tenkrát výtahem z temné a hluboké kobky života pouličních gangů a jiných negativních svodů Londýna. Dnešní děcka to asi moc neosloví, ale pro všechny, kteří z jakýchkoliv příčin neměli úplně standardní dětství a dospívání a všechen svůj vnitřní hněv uvolnili na hrazdě, mohou právě tito borci sloužit jako inspirace. 

 

Zpět k podcastu. 

 

Nehodlám přepsat celé znění, spíš vytáhnu body, které mě oslovily. Kromě toho, že Ranj komentuje současnou UK scénu ve srovnání s jejich časem, kdy výše zmíněná banda a přinejmenším desítka dalších borců reprezentovala spolu s Bar-Barians špici světové kalisteniky, se s Nikem se baví i o tréninku obecně, nečekej rutiny, ale spíš pohled na mentální stránku od borce, který za 15 let tréninku v intenzitě, kterou málokdo dovede přežít, neměl jediné vážné zranění, způsobené tréninkem. 

 

Jsi jen hovno.

 

0.1%. Přesně tolik znamenáme, nejsi ani to hovno. Ani já, ani on, ani nikdo jiný. A zároveň přesně takové procento lidí si to uvědomuje a rozumí. 

 

Nikoho nezajímají medaile, tituly, ani to, že děláš všechno clean a impossible. Vytratil se starý duch komunity, se zrozením sportu a jeho kvantifikací se nejspíš už nikdy nevrátí, zůstane jen tam, odkud nikdy neodešel, mezi “pamětníky”.  Zůstaň zdravý, tělesně i duševně, nežeň se bezhlavě za maximálkou. 

 

Pocit nedostatečnosti.

 

Nikdy neodcházej z tréninku s pocitem, že jsi toho neodjel dost. Nikdy s takovým pocitem neuléhej do postele. Jinak v sobě tvoříš mentalitu nekonečné chamtivosti po výsledcích, na jejíž konci může být sice i nějaký úspěch, ale v dlouhodobém horizontu převážně zhuntované tělo. Jde o nekonečnou spirálu ega. 

Jakmile trénink skončí, nech trénink být. Žij život. Nedovol, aby Tě vášeň zabíjela. 1 rep max. Až si to urveš, nebude cesta zpět. 

 

Kolik je dost? 

 

Uvědomuješ si vůbec, že například 50kg shyb nebo 75kg klik na bradlech je zatraceně dobrý výsledek? Že je to úroveň, na kterou 99% populace nedosáhne? Že i v měřítkách kalisteniky a lidí, kteří po celém světě dělají shyby, je to pořád zatraceně dobrý výsledek? Nikdy nespadni do pasti Instagramu a jeho přehlídce hvězd a rekordmanů. Važ si sebe a svého progresu, nesejdi z cesty a věz, že je úplně v pořádku se v jisté chvíli zastavit a udržovat. Mysli na budoucnost, i tu vzdálenou. Klouby, šlachy, úpony, vazy, tvoje psychika. 

Většina borců, následující honbu za maximálkami ve Streetliftingu, nemá žádný program. Nemá strukturovaný trénink. Cesta do pekel.

 

Umění se zastavit, přestat. 

 

Součástí disciplíny není jen “tvrdá práce den co den”, a “bez bolesti není růst”, protože to je automatika. Jednou začneš, problém není pokračovat a vytrvat, ale umět se zastavit, zpomalit, dát pauzu. Pokud to neumíš, není to vášeň, ale závislost a jak psal Solženicyn, závislost je rakovina duše. Abys mohl následovat svou vášeň, nesmíš jí zaprodat duši. Umění se zastavit je hlavním faktorem. Nechceš být ten tatík, který sice chodí do fitka a zdaleka není ještě v důchodu, ale v podstatě tam dělá velký prd a jen oslovuje mlaďase stylem: ,,To jsem taky dřív zvedl, uměl, ale mám rozbité tamto a tamto a není čas atd. Chceš být ten borec, který v 45 letech ukáže mladým muscle-up nebo front lever, techniku s vysokou vahou nebo cokoliv jiného. Většina z nás už má stejně spoustu válečných ran a těžkých jizev, ale nikdy není pozdě se nad tím zamyslet a začít to aplikovat. 

 

BASICS - ZÁKLADY.

 

K tomuto se oba diskutující vrací několikrát a není divu, je to společný jmenovatel pro cokoliv souvisejícího s kalistenikou. Ranjit několikrát zdůrazňuje, že na shybech a klicích na zemi a na bradlech - v základní podobě - strávil několik let, než vůbec s bandou začali zkoušet do té doby zcela nové prvky jako muscle-up či front lever. Možná, že byla výhoda, že na ně odevšad neútočili videa plná ,,clean muscle-ups” a ,,front lever gods”. Prostě se potkávali na hřišti a drtili ,,sets and reps”. Stovky, tisíce, statisíce, miliony opakování jim pomohli vybudovat základy, díky nimž mohl Ranj pumpnout 70kg dip, aniž by kdykoli předtím pravidelně trénoval se závažím, díky tomu mohli jako první, nějakých 4-5 let zpět, předvést perfektní muscle-up s 20 a 30 kilogramy přidaného závaží - aniž by to kdykoli trénovali!! Fundamenty byly prostě tak pevné, že tentýž pohyb nebyl problém ani se závažím. Samozřejmě, že se závažím čas od času trénovali, ale nešlo o strukturovanou přípravu, jakou sledujeme u drtivé většiny atletů dnes. Solo Nero - 100kg x 10 kliků na bradlech, před 5 lety. Po pár trénincích. Mohly bychom jmenovat další a další. V té době to kromě nich veřejně předváděli snad pouze Adam Raw a Metin Dabak aka LittlebeastM. 

 

10 let tréninku pouze s vlastní vahou. Ruku na srdce, kdo nezačal při deseti shybech tahat kotouče? Kdo nedrtil muscle-up, aniž by měl zvládnuté základy? Nekonečné pokusy leverů a tak dále. 

 

Ranjit doporučuje minimálně 3 roky poctivých základů a pot brát weighted jako zpestření tréninku, nikoliv jako nutný cíl. Trénink je především cesta. Cíle jsou pomíjivé, není žádoucí se  k nim upínat. 

 

To nejlepší, co můžeš pro svoje děti a další mládež udělat, je inspirovat k tomu, aby pravidelně trénovali základní cviky. Jestli začnou v 5, 10, 15 nebo později nezáleží, ale pravděpodobně jim to fyzický základ na celý život. A taky společnou zálibu rodiče a potomka, je něco víc? 

 

Ocelové pevné šlachy, pružné a nekonečně vytrvalé šlachy. Silná vůle a pochopení vlastního těla. Tréninková dlouhověkost. 

 

Viděl jsem na hřištích příliš mnoho děcek, které nezvládaly deset poctivých shybů, ale trénovali muscle-up. Zapojení lopatek, zpevnění, mobilita a práce ramenou. 

 

Posedlost čísly 

 

Nemoc dnešní doby. Protože z původní záliby se stal sport - který je nutné kvantifikovat, kde je nutné stanovovat rekordy a neustále se hnát za překonáním. Toto je pro geneticky obdařené jedince, kteří si mohou dovolit podřídit tomu veškerý svůj čas a energii. Jakmile průměrný, normální borec propadne honbě za čísly, pravděpodobně si udělá pár osobních rekordů, ale taky se nevyhnutelně blíží ke zranění, opotřebení organismu. 

Problémem je závislost na cílech, které způsobují specializaci a individualizaci. 

Ok, jeden borec ze tisíce si zajede na Mistrovství světa, a co? Co to je do prdele za mistrovství? Jaká federace?? Je skvělé, že někdo organizovaně pomáhá sportu se rozvíjet, ale jsem si jistý, že většina lidí pořád nezajímá sport, ale samotný pohyb. Když nebudeš spokojený se svou úrovní, můžeš se za čísly hnát až do smrti - té sportovní, která přijde brzy. 

 

Různorodost

 

Ranj zdůrazňuje, že nikdy netrénovali jediným stylem, vždycky mixovali statické a dynamické prvky, série, silové varianty. 

Přesně proto dnes kromě občasného tréninku základů také vzpírá, dřepuje a snaží se všestranně rozvíjet. 

 

Smysl tréninku

 

Smyslem tréninku je neustále zdokonalovat základy, a jako nadstavbu trénovat průpravné prvky složitějších cviků, jakmile se základy dostanou na slušnou úroveň, technicky i objemově. 

Nikdy se nestaň závislým na svých silných stránkách, pracuj na slabinách. 

 

Jakmile se dostaneš na slušnou úroveň daného cviku, nech to být, udržuj. Udržet solidní úroveň je zatraceně dobrým výsledkem samo o sobě. Tím spíše pro normálního borce, který netráví ve fitku celý den. 

Jediní, co zajímalo Hardhitters, bylo jak se stát silnějším. Ne, kolik 360 otoček kdo udělá, nebo kolik se se kdo vyždíme shybů, přičemž poslední 20% stojí provedením za hovno. 

Proto byli také fyzicky jako gorily. Protože trénink byl cesta a provedení nejvyšší měřítko. 

Ranjit říká, že pokud nemáš masivní zádové svaly a ohromná ramena, nepochopil jsi kalisteniku a cvičíš špatně. S tím v zásadě nejde nesouhlasit. A zejména z tohoto důvodu se tolik lidí trápí s tréninkem muscle-upu a dalších prvků. Neví, jak funguje zapojení lopatek, jejich základy prostě nejsou dostatečné. 

A přesto všechno je nejdůležitější si trénink užívat. Kdysi, když Hardhitters motivovali celý svět, dělal Ranjit a další členové squadry šílené věci, tehdy to reprezentovalo jejich energii a vášeň, nebylo v tom ego, soutěžení. Dnes je ve fázi, kdy mu stačí dvakrát za týden udělat pár desítek shybů a kliků, jako doplněk ke vzpírání a těžkým vahám. 

 

Motivace k tréninku kalisteniky

 

Nik i Ranj se shodují, že zatímco oni trénovali, aby byli silní, dnešní generaci jde spíš o to sílu UKÁZAT. Do jisté míry za to může Instagram a samozřejmě to neplatí pro všechny, ale je tu důvod, proč se kluci, kteří cvičí 10-15 let, cítí jako staří psi.

 

Počáteční inspirace

 

Jednoznačně Bar-barians v čele se Zefem Zakavelim. Nastavení mysli, čistota provedení na prvním místě. Poslední opakovaní stejně kvalitní jako to první. 

 

Dlouhověkost v tréninku

 

Oba se shodují, že než se honit za krátkodobými cíli a riskovat zranění, je důležitější být schopen trénovat dnes stejně jako za dvacet, třicet let. A přesně proto Ranjit neměl nikdy vážné zranění z kalisteniky. Klíčovým prvkem dlouhověkosti je trénovat tak nějak všechno, zlepšovat se globálně. Dělat trénink rozmanitým. 

 

Ego - soutěže versus komunita.

 

Pravý duch tréninku a vnitřní oheň je ze starých videí patrný. Síla komunity, energie týmu, vzájemná podpora. Toto je klíčové pro mladé a začínající borce. A víš co? Tehdy se trénovalo POUZE venku.

 

Hardhitters toto sdíleli s celým světem, aniž by to byl jejich záměr. Žádné pozlátko, žádné tutoriály, motivační videa, kompilace. Jen ryzí záběry. A víš, proč byly tak ryzí? Protože to bylo všechno, co v životě měli. 

 

Nejde o úroveň Tvé síly, ale o tom, že to tam pošleš z celého srdce. A stejně bys měl dělat všechno ostatní, v celém svém životě. Nikdo Tě nebude soudit, a pokud, je to jeho problém. 

 

O tomtéž byly i jejich workshopy po celém světě.

 

Hardhitters dnes

Pojem stále existuje, dokonce se chlapci baví o videích, které by se daly udělat, jako za starých časů, ale každý, kdo jednou k Hardhitters patřil, bude jím navždy. Koneckonců, borci mají rodiny, životy a nadále už není prioritou cokoliv ukazovat. Každý z nich trénuje, i když už ne hodiny pospolu, den co den. Jedná se o styl tréninku, který prosáknul celosvětovou komunitou. 

Je to vyjádření osobnosti a lásky k tréninku. Dnes možná upozaděný honbou za čísly. 

 

Jedna věc, která na Ranjovi okamžitě osloví, jeho jeho zemitost, upřímnost, nepotřebuje si na nic hrát. 

 

Ranjit dnes trénuje osobně několika gymech v Londýně a také on-line. 

 

Kolik lidí říká, že chce být nejsilnější verzí sebe samého? Všichni. A kolik z nich tak skutečně činí?? Menšina. Z velké části je to mentální záležitost. Umět se zastavit na určité úrovni a zlepšovat se v něčem jiném. 

 

Na závěr shrneme pár klíčových hesel, které , když je udržíš v povědomí, Ti zaručí léta železné radosti: 

 

Jsi jen hovno, stejně jako já i oni. Tak zůstaň při zemi. 

Vědět, kdy přestat nebo se zastavit, je také disciplína. 

Nikdy neodcházej z tréninku s pocitem, že jsi toho neodjel dost.

Před každým tréninkem si uvědom, že to chceš dělat i za 30 let. Neboř, tvoř. 

Ať už trénuješ cokoliv, vždycky se vracej k základům. Vždycky se dají zlepšovat.

Neplácej se po rameni za to, v čem jsi dobrý, ale makej na slabinách. 

Uč se od starších a zkušenějších, ideálně těch, co nejsou fyzicky na hadry :) 

Nespěchej, dej tréninku tolik času, kolik je třeba, a užij si cestu.

 

Nakonec doporučuji si podcast stejně poslechnout, pokud umíš anglicky, protože autenticita je nejvíc. Mezitím tento článek třeba pomůže někomu, kdo nemůže nebo neumí. A stoprocentně si dej i další epizody. tento podcast za to stojí! 

 

Věčný zdroj: