Shybaři shybařům - trénink pohledem komunity I.

Shybu zdar!

 

Počátkem února jsme vyhlásili výzvu všem fanouškům naší facebookové stránky. Požádali jsme všech 8 000 lidí, zda se nechtějí podělit o své postřehy a tipy s ostatními. Zejména jsme mířili na ty zkušenější, protože víme, že nás sleduje i spousta lidí, kteří trénují teprve krátce nebo stojí na úplném začátku a právě ti jistě přivítají pomoc. Chtěli jsme taky, aby se komunita vzájemně podpořila. 

 

I zkušení borci by ale měli být otevřeni novým znalostem a zkušenostem druhých. 

 

Věřili jsme, že by mohlo přijít několik desítek zpráv, abychom mohli vytvořit skutečně ucelený článek plný informací a různorodých přístupů. Potvrdila se nám akorát ta ze všech nejzákladnější premisa - že každý trénuje jinak a neexistuje jeden jediný správný přístup. Každý musí najít, co mu vyhovuje a co nejlépe koresponduje s jeho fyziologií, regeneračními, časovými a celkovými možnostmi. 

 

Necelá jedna promile z Vás nám odpověděla, z celkového vzorku můžeme jen těžko vytáhnout něco souhrnného, takže předáme všechna poselství tak, jak jsme je obdrželi.

 

Dneska se podíváme na to, co nám poslal Pavel, dal si záležet a tím si vyhradil celý článek pro sebe. Další budou následovat příště. 

 

Výzva přijata.

 

Když jsem na facebookové stránce Shyby.cz viděl výzvu, aby lidi zveřejnili svůj přístup k tréninku, byl rozhodnutý v tu samou vteřinu. A není to kvůli slevě, kterou, pokud je tento text zveřejněn, dostanu. :) 

 

Tento článek píši protože, když jsem si já přivrtal na zeď hrazdu, tak jsem pátral jak na trénink a tento text by mi tenkrát přišel vhod. Sám sobě ho do minulosti asi nepošlu, ale třeba pomůže někomu jinému.

 

 

Pokud začnete hledat způsob jakým cvičit, aby to mělo výsledky (což jste nejspíš začali, když toto čtete), tak zjistíte zajímavou, ale ne příliš překvapivou věc. Na tohle téma je internet je PLNÝ článků, tréninkových systémů, online coachů, revolučních metod, 30denních výzev, všelijakých aplikací, youtube kanálů ... Proč se tedy vůbec psát další článek, když jich je tolik? Odpověď je jednoduchá: právě proto! Právě proto, že napsat článek nebo založit youtube kanál a dávat tam své cenné rady může kdokoli během pár minut. Tím se děje zaprvé to, že mnohdy je kvalita informací nevalná (nebo jsou to úplné nesmysly), a zadruhé proto, že těch informací je tolik, že z toho, zvlášť ze začátku má člověk akorát chaos v hlavě. (Cvičit v sérích? Nebo „kruháče“? Celé tělo, nebo vršek a spodek zvlášť? Nebo jeden den tahové cviky a jiný tlakové? Težké cviky, lehké cviky, do selhání, krátké pauzy, delší pauzy?)

 

Jak tedy na to? 

 

Jsem rekreační cvičenec, nemám ani sportovní školu, ani trenérský kurz. Nejsem dokonce ani nutriční poradce, což je dneska velmi populární :) Proto si netroufám dávat „svoje rady“ takto veřejně, i přesto, že si troufám říci, že přehled docela mám. Navíc to, co dělám já, nemusí a nejspíš nebude fungovat každému. Co ale udělat můžu, je popsat tu cestu, jakou jsem došel k mému současnému tréninku a vypíchnout několik skutečně věrohodných zdrojů.

 

Kulturistka je trapný sport. Teď jsem možná někoho urazil, ale stojím si za tím. Napatlat se barvou a pak se v záři reflektorů nakrucovat v těsných plavkách je zkrátka trapný... Dvě věci se kulturistice však odepřít nedají. Disciplinovanost a velmi vědecký přístup.

 

Jsem ryzí ektomorf, když jsem se šel poprvé přitáhnout na hrazdu, tak jsem při výšce 180 cm vážil tuším 62 kg a tak mým prvotním cílem bylo, krom větší síly, hlavně to, aby mi trochu narostla ramena a já vyplnit alespoň tričko velikosti M (dnes už mám o 15 kg víc).  A kdo má velká ramena a svalnatou postavu? No právě kulturisti. A proto jsem se začal teoreticky vzdělávat právě v tomto oboru. :)

 

Kulturistika má bravurně zvládnuté jak stravování, tak i trénink. Samozřejmě dělají jiné cviky, ale vycházel jsem z toho, že tělu je vlastně jedno, jestli stahujete kladku nebo vytahujete sebe. Bylo pro mě velmi prospěšné zjistit jak sestavit silový nebo objemový trénink nebo co je jejich periodizace. Místo mrtvého tahu dělám shyby, místo benche kliky a z dřepu je dřep na jedné noze. Pokud máte trochu fantazie lze ke každému cviku najít alternativu v kalistenice. Pokud jste ochotni utratit dvě stovky, tak na toto téma lze doporučit například knihu od Lukáše Roubíka: Příprava na soutěž v kulturistice od A do Z, nebo, pokud se vám nechce utrácet tak třeba stáhnout bakalářku od Milana Šádka na stejné téma zdarma ze stránek Masarykovy univerzity.

 

Dalším skvělým zdrojem, tentokrát především o weighted kalistenice je Adam Raw, doporučuji progooglovat a dozvíte se spousty věcí o tréninku, stravě, ale třeba i otužování.

 

Nezapomínejte na správnou techniku cviků! Když na to budete kašlat, tak skončíte třeba jako já naštvanou manžetou rotátoru a nejenom že nebude pak moci cvičit, ale nezapnete si ani pás v autě. Nejlepším zdrojem mi připadá kb5.cz – hledejte „škola síly“, je to hezky popsané i s videem. Naopak na techniku crossfiťáků zapomeňte.

 

Ke správnému cvičení patří pochopitelně i rozumná strava, tady se dá odkázat na spousty zdrojů, protože ten střední proud je víceméně stejný, vyhnul bych se nějakým extrémům a experimentálním dietám. Nicméně, pokud chcete proniknout více do hloubky, tak si troufám tvrdit, že na trhu není nic komplexnejšího než už podruhé zmiňovaný Lukáš Roubík s knihou Moderní výživa ve fitness a silových sportech, kterou, jak koukám opět trochu zlevnili, jde koupit za čtyři stovky.

 

Chci tu zmínit ještě jednu knihu, ač jsem ji ještě nečetl a to je „Trénink vězně“. Komentovat nemůžu, osobní zkušenost ješte nemám, ale byla mi už tolikrát doporučena lidmi, kterým věřím, že by tu pravděpodobně měla mít své místo.

 

Zdroje na youtube: Tohle je na samostatný odstavec. Jak jsem již zmínil v úvodu, živit se jako youtuber je sen mnoha lidí a proto ta kvalita mnohdy odpovídá. Nedejte na rady nikoho, jen proto, že má hodně odběratelů nebo vyšperkovaný instagram. A to ani když vypadá jako Rambo. (Může mít jen dobrou genetiku a nebo taky radit něco, co sám nedělá). Rozhodně to však neznamená, že na youtube nejsou i kvalitní informace, jen je třeba se dívat velmi kriticky. Pokud do YT vyhledávacího pole napíšete tyto výrazy, neprohloupíte: Adam Raw, Jan Kareš, Petr Havlíček, AthleanX.

 

Závěrem bych rád zmínil, dle mého názoru, velmi důležitou a často podceňovanou věc. Zapisujte si své výkony. Těžko budete posuzovat, jestli vám trénink sedí a máte z něj výsledky, když budete cvičit jen pocitově. Udělejte si deníček a každý trénink si zapište. Časem najdete způsob, jakým vám to nezabere skoro žádný čas - já mám svoje značky (šipečka nahoru, dolů, plusko, fajfka a křížek), přiřadil jsem jim význam a jsem díky nim schopen lépe upravovat svůj trénink podle toho, kde mám největší problém. Skvělou alternativou jsou i aplikace, které vám nejen trackují výkon, ale i odpočítávají pauzu, takže nemůžete tolik lelkovat. Osobně používám Madbarz, mají hezký zásobník cviků i různých tréninkových rutin, ale je spousta jiných alternativ, které nabízí v podstatě to samé.

 

Co si o tom myslí Shyby.cz? 

Na začátku mě zaujala jedna věc - Pavel si koupil hrazdu do zdi, i když byl teprve na samotném začátku, tím v našich očích ukázal odhodlání, prostě do toho šlápnul :) Bylo by levnější chodit někde na prolézačky nebo hřiště. Taková investice má smysl, i kdyby člověk nevydržel, stěhoval se, neměl pak čas cvičit atd. Hrazda hodnotu drží :) Moc lidí takto nepřemýšlí, řídí se jen cenovkou a potřebami dneška. 

 

Dále Pavel přesně pojmenoval problém dostupnosti informací díky internetu. Informací je prostě příliš mnoho a čím je jich více, tím více klesá jejich kvalita. Nedá se tomu ale zabránit a je nutné věřit kritickému myšlení druhých a rozlišovací schopnosti, stejně jako potřebě ověřovat zdroje a hledat jejich alternativy. 

 

Také mi to ale připomnělo, jak jsem začínal sám, a kromě ruských diskusních stránek turnik.org, pár videí od kluků z USA a Denise Minina toho nebylo moc ke studiu, člověk si musel zkusit sám, třeba se i spálit a tak rostl.. :) Nebyla ani hřiště, jen pár starých prolézaček a stejně se v té době zrodili ikony kalisteniky dnešních dní. 

 

Ve výčtu doporučovaných zdrojů nalezneme překvapivý mix, ale krásně to ilustruje, jak se každý na věc dívá jinak. 

 

A tréninkový deník je základ, bez něhož by neměl nikdo cvičit, pokud má nějaký cíl. Samozřejmě že má svůj komplex, který opakuje pravidelně a bude tak dělat až do konce života, zapisovat nepotřebuje :) 

 

Toliko pro dnešek.

 

Přejeme zdraví a sílu!